Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

Včelaření v Jasenné

 

Význam včel pro přírodu a ekologii je nesporný. Včely mají v přírodě největší význam ze všech opylovačů. Je to dáno tím, že žijí v největším společenství a na jaře je jich dostatek. Zajišťují opylovací činnost přibližně u 80 tisíc druhů rostlin. Včela touto cestou plní ekologickou funkci, která je nepostradatelná pro celou lidskou společnost. Bez medonosných včel by v rostlinné říši došlo v krátkém čase k vytracení asi dvaceti tisíc jejich druhů. Med a vosk dělá jen 10 % užitku, kdežto 90 % užitku připadá na opylování přírodních a kulturních rostlin, které nelze přesně ekonomicky vyjádřit. Pro většinu včelařů je chov včel zálibou a včelaří převážně ve svém volném čase. Jen pro pár jedinců je včelaření zaměstnáním a jejich základní obživou. Jak bychom tedy mohli vyjádřit přínos jednoho včelstva finančním pohledem?  Ekologičtí badatelé vyčíslili přínos jednoho včelstva pro společnost hodnotou zhruba 40.000 Kč za jeden rok. Prospěšnost včel v přírodě si však dovedeme zdůvodnit i bez výše uvedených ekonomických pohledů.

 A právě z toho se odvíjí významné postavení včelařů, protože bez nich by v současných podmínkách nemohly včely existovat. Velkou hrozbou zániku včel jsou nemoci, zejména nebezpečný parazit „Varroa destructor“. Bez léčení a ošetřování včelstev, zaměřeného právě na potírání roztoče, by včelstva velmi brzy uhynula. Včelstva jsou ale náchylnější i k dalším nemocem, jako jsou nosema, nebo mor včelího plodu, který potrápil již mnohé včelaře i u nás. Dalším negativním vlivem je civilizace, samotný člověk a jeho působení na krajinu, kterou z pohledu včelaře tvoří dvě monokultury a to žlutá (řepka) a zelená (pastviny). Včelám chybí různorodost potravy, což se hlavně projevuje u pylu – zdroje bílkovin.  Nelze přitom opomenout ani moderní lesní hospodaření. Nepromyšleným odstraňováním starých vykotlaných stromů s dutinami, je systematicky likvidováno i přirozené obydlí včel, původně lesních tvorů.

Pro přežití včely bylo velmi důležité připravit nové náhradní příbytky v podobě úlů. Čím více se blíží konstrukce těchto úlu potřebám včely, tím je to pro včely výhodnější.

Samotné organizované včelaření v naší a okolních obcích má svou bohatou historii. Včelaři z Jasenné byli jedni z 21 obcí regionu, které v roce 1911 založili Včelařský spolek ve Vizovicích. Tak jako celá společnost, i včelaři procházeli různými proměnami. V současnosti jsou jasenští včelaři organizováni pod základní organizací Českého svazu včelařů ve Vizovicích, která sdružuje osm obcí.

V Jasenné byli vždy uznávaní včelaři, kteří mimo chov včel, propagovali obec a včelaře výrobou úlů – například Karel Macháček, jehož úly dodnes fungují dobře do dnes. Dále Pavel Šťastný -  včelařský zlepšovatel, který se zúčastnil několika výstav. Za vzpomínku stojí včelaři, kteří již nejsou mezi námi př. Sedláček, př. Karel Hejtmánek, Vlček, Tomanec a jiní.

V minulosti bývalo nejvíce včelstev po pasekách. Mělo to své výhody, že nedocházelo k sousedským rozepřím kvůli umístění včelstev.  V zastavěném intravilánu dochází i dnes ke stížnostem, že včely obtěžují sousedy.

Přesto, že naše obec neoplývá zemědělskou různorodou kulturou, přináší nám naše včeličky ty nejkvalitnější medy. Důkazem toho jsou ocenění z různých soutěží až po ta nejvýznamnější - Perlu Zlínska či Regionální potravinu.

Historie včelařství

V kulturních centrech Středního východu, v suchých, horkých oblastech bez lesních porostů, se včely pravděpodobně bez zásahu člověka usazovaly v hliněných hrncích. Takové nádoby pocházejí z doby 5000 let př. Kristem. Ještě dnes se místo úlů používají v Izraeli a Libanonu. Při vybírání medu se víko nádoby dá zvednout.

Jeden z prvních, kdo se podroběn zabýval studiem včel, byl Aristoteles (384 - 322 př. Kr.). Domníval se, že včely pocházejí z mrtvých býků. Zmínka o včelím produktu (medu) je i v bibli. Ve druhé knize Mojžíšově, verši8., kapitole 3. je vyjeveno, že Bůh přivede svůj lid do země, která bude oplývat mlékem a medem. Víno a med, čisté nebo smíchané, byly ve starém Řecku považovány za univerzální lék.

Ve střední Evropě byla včela obyvatelkou lesa. Jako hnízdiště (obydlí) jí posloužily duté stromy nebo pařezy. Jeden takový dutý pařez objevili archeologové ve vesnici Velmenmoor u Oldenburgu. Časově byl zařazen do období 5. až 7. století po Kristu. Jako dodavatelé medu sloužily lidem včely, které se usadily v přirozeně vzniklých stromových dutinách. Časem proto lidé začali ve stromech vytvářet umělé dutiny, aby poskytli prostor dalším včelám.

Ve středověku byli včelaři ve velké vážnosti. Jejich cechy a společenství se datují již od doby Karla Velikého. Mohli nosit zbraň, měli zvláštní práva a vlastní, tzv. včelařský soud. Včelaři chovali včely výhradně v lese a později i doma. Místo stojících stromů byly stále častěji používány úly z pořezaných, ručně vydlabaných částí kmenů (tzv. kláty). Ty už bylo možno přestěhovat do blízkosti obydlí včelaře a pro med nebylo nutno lézt na strom, tím se stala péče o včelstva o mnoho jednodušší. Včelař vyráběl typické kláty v mnoha variantách. Výroba úlů ze slámy, rákosu, palachu nebo proutí znamenala pro včelaře velké zjednodušení, neb uplést v zimě pár košů bylo podstatně jednodušší, než vydlabávat kmeny stromů. A tak vznikaly koše, tzv. překlopné košnice nejrůznějších tvarů - zvnocovité, špičaté, slaměné válce. Košnice je dnes použitelným úlem, i když už slouží jen na ozdobu.

Dalším vývojovým stupněm byla kruhová košnice. Několik košnic tohoto typu se dalo postavit na sebe. Celou sestavu uzavíralo víko vyrobené rovněž ze slány. Klády i koše měly společnou nevýhodu, prohlídka včelstva a zjištění jeho stavu nebyla možná bez narušení nebo zničení díla. Včelařům proto zůstaly utajeny biologické děje a vnitřní vztahy ve včelstvech.

Osvícený švýcarský chovatel včel Francois Huber (1750 - 1832) vymyslel úl, do kterého bylo možno nahlédnout: byl to Huberům rámkový úl. V úle byl určitý počet rámků, které byly na jedné straně spojeny podobně jako listy v knize. Do těchto rámků stavěly včely plásty. Pro pozorování života včel měl v tehdejší době tento vynález nedozírnou cenu, pro chov včel byl ale příliš nepohodlný.

Nepohodlnou práci s kláty poznal z vlastních zkušeností i slezský farář Jahannes Dzierzon (1811 - 1906). Postavil proto úl ze dřeva s pevným víkem a dnem a dovnitř umístil dřevěné lišty jako nosiče plástů. Protože včely přistavěly dílo až na vnitřní kolné stěny úlu, musel Dzierzon plásty při každé prohlídce odřezávat nožem. Jeho žák, baron von Berlepsch (1815 - 1877) doplnil původní horní lištu třemi dalšími lištami na dnešní, v celém světě používaný rámek. Svůj systém zveřejnil v roce 1853 a otevřel tak cestu modermínu chovu včel. Bylo tak umožněno nahlížení do včelstva bez porušení díla, což přineslo nové poznatky, jako např. Dzierzonův objev parthenogeneze. Ten zjistil u letu neschopné matky v poroji, jež nemohla být oplozena, kladení trubčích vajíček.

Vynález rámků byl předpokladem dalšího vývoje včelařské techniky. Stolařský mistr Johannes Mehring z Frankenthalu v Rýnské Falci (1815 - 1878) zhotovil umělou mezistěnu ze včelího vosku a upevnil ji do rámku. Poprvé ji vystavil v r. 1858. C. k. major Hruschka (1819 - 1888) vynalezl medomet, který vystavil roku 1865 v Brně. Vynález vzbudil zaslouženou pozornost a znamenal definitivní nástup směrem k modernímu včelařství. Výrazně k tomu přispěl farář Dr. h. c. Ferdinand Gerstung (1860 - 1925) svým objevem, podle kterého je včelstvo živým organismem. Dzierzon neodhalil jenom základní zákonitosti života včel, ale díky svému vyhraněnému smyslu pro praxi dal tehdejšímu včelařství mnoho impulzů, např. konstrukcí několika typů úlů. Jeho dvojáky, trojáky a vícenásobné úly byly základem vývoje moderního úlu.

Slovinec Anton Janscha (1734 - 1773) objevil vztahy při páření matek s trubci. Tomuto nesmírně nadanému včelaři se připisuje i objev, že na každém plástu panuje určitý řád v umístění medy, pylu a plodu. Marie Terezie založila roku 1769 ve Vídni školu na podporu chovu včel a pověřila jejím vedením Antona Jansche.

Přibližně ve stejné době, kdy v Německu stavěl Dzierzon svoje první úly s odnímatelnými rámky, zavedl něco podobného v Americe Lorenzo Langstroth (1810 - 1895). Nepoužíval úly s pevným dnem a víkem, ale s víkem umožňujícím přístup shora. Objevil zásadní poznatek, který se velmi rychle rozšířil: je-li mezi stěnou úlu a rámkem na bocích nebo nahoře mezi rámky a víkem mezera větší než 6 - 10 mm, objevuje se v ní nejen tmelení, ale i stavba. Pokud je mezera menší, zůstanou rámky volné. Jde o objev tzv. včelí mezery.

(autor článku doc. RNDr. Vladimír Ptáček, CSc., Být včela není žádný med...)